Výstava "Palné zbraně"
Nov 5, 2012Public
Photo: Československá pěchotní útočná puška vzor 58P.Automatická zbraň s využitím tlaku plynů.Předlohou zbraně byla sovětská puška AK-47, konstrukce je ale znatelně odlišná. Na rozdíl od sovětských pušek je pouzdro závěru frézováno z odlitku, nikoli tvarováno z plechů. Rovněž systém zbraně je komplikovanější a kvalitněji vyrobený. V současné době zbraň ve výzbroji AČR nahrazují pušky CZ 805 standardizované pro ráže NATO. Moderní pušky CZ 805 ale už nedosahují takové spolehlivosti jako staré osmapadesátky. Zajímavostí také bylo, že Československo bylo jediným státem Varšavské smlouvy, který měl ve výzbroji zbraně vlastní konstrukce. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Výstava "Palné zbraně" (Jazyková učebna J2, pátek 19. říjen 2012).
Photo: Výstava "Palné zbraně" (Jazyková učebna J2, pátek 19. říjen 2012).
Photo: Útočná puška vzor 58V (výsadková).Kratší a kompaktnější verze zmiňovaného samopalu určená pro speciální a výsadkové jednotky Československé armády. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Sada nábojů ráže 7.62 x 39 upevněná v rychlonabíjecím pásku. Jedna z možností, jak co nejrychleji nabít zásobník zbraně, např. u naší pušky SA58 bylo tzv. "napáskování" zásobníku. Zásobník se vložil z vrchu do zbraně a náboje se natlačily do zásobníku. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Školní samopalové náboje ráže 7.62 x 25 Tokarev s krabičkou. Používaly se u samopalů sovětské ráže, např. PPŠ 41, PPS 43 nebo náš samopal vzor 24/26. Školní náboje postrádají zápalnou slož a zápalku, vzhledově se liší hlavně postranními rýhami na nábojnici. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Samonabíjecí pistole Tokarev TT-33.První sovětská pistole domácího původu a jedna z prvních ručních zbraní ve výzbroji Rudé armády, sloužila jako náhrada koncepčně zastaralého revolveru Nagant. Pistole je částečně odvozená od amerického Coltu M1911. Pistole byla vyráběna zbrojovkou v Tule od třicátých let 20. století. Pro pistoli byl použit nový náboj 7.62x25, který se později objevil i u sovětských samopalů. Tento náboj má do dnešní doby schopnost prostřelit většinu balistických vest. Ve světě se do dnešní doby produkuje nesčetné množství kopií této zbraně.Daná pistole je vyrobená až po válce, předválečnou verzi si můžete prohlédnou v galerii, která se věnuje návštěvě střelnice ve Staré Bělé. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Samopal vzor 61 Škorpion.Původně směřovaný mezi bezpečnostní složky ČSSR, později vedlejší zbraní hlavně speciálních jednotek, výsadkářů, průzkumníků, ale disponovala jím i např. vězeňská služba. Ideální k boji v uzavřených prostorách. S postupem času a množstvím zahraničních odběratelů se samopal začal vyrábět v různých rážích. Zbraň se skvěle ovládá, díky málo výkonné ráži má i téměř neznatelný zpětný ráz a to i během střelby dávkou. Na druhé straně se zase dost kritizuje ranivý účinek náboje, který je pro armádu docela nedostačující. V současné době ho nahrazuje jeho moderní verze - SCORPION EVO 3. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Pistole Tokarev TT-33 s originálním pouzdrem, zásobníkem a krabičkou cvičných nábojů ráže 7.62 x 25 a 7.62x54R (to je ta větší). Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Pistole Tokarev TT-33. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Cvičný protitankový reaktivní granát RPG-75 Cv.Cvičná verze českého protitankového granátu RPG-75, používala běžnou pistolovou ráži 7.65. Normální verze granátu měla ráži 68mm a dokázala probít až 30 cm tlustý pancíř. Do dnešní doby tyto granáty používají polské speciální jednotky GROM. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Samopal PPŠ-41 Špagin.Hned po britských samopalech Sten šlo o jeden z nejjednodušších sériově vyráběných samopalů. Konstrukčně zbraň vycházela z původních samopalů PPD. Do výzbroje Rudé armády byly samopaly přijaty v roce 1941. Průbojné náboje 7.62 tvořily spolu s obrovskou kadencí a kapacitou zásobníku velmi ničivý nástroj a to jen pro běžného pěšáka. Třeba i díky těmto samopalům získala Rudá armáda nad invazními německými vojsky značnou převahu. V přední straně je ústí kryté plechovou destičkou se třemi výřezy – to sloužilo jako kompenzátor zdvihu zbraně (tj. zbraň byla i při automatické střelbě relativně dobře ovladatelná). Nic takového německé samopaly MP 38/40 neměly. Fascinující je, že si zbraň i přes náročnou a uspěchanou výrobu během války dokázala zachovat vrstvu tvrdochromu v hlavni, který dnes nenajdete ani u některých moderních vojenských pušek. Chrom je jeden z nejpevnějších kovů a díky tomu zajišťuje razantní zvýšení životnosti hlavně. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Československá výsadková útočná puška vzor 58V s dvounožkou. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Československá, pěchotní útočná puška vzor 58P v řezu.Na fotce to není vidět, ale puška má ve svém těle několik výřezů zvýrazněných červenou barvou. Takto znehodnocená zbraň se používala pro výuku vojáků a přiblížení funkčnosti zbraně. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Lehký kulomet Degtyarev DP-28.Sovětský kulomet se vyvíjel už od roku 1923, prvního nasazení se dostal třeba ve Španělské občanské válce v roce 1936. Největší uplatnění ale měl během druhé světové války, kde spolu s těžkým kulometem Maxim sloužil jako podpůrný kulomet v řadách Rudé armády. Některé verze těchto kulometů (DT a DTM) byly lafetované na tancích a letounech. Diskové zásobníky se posléze ukázaly jako nespolehlivé, proto byly nahrazeny kulometnými pásy. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Lehký kulomet Degtyarev DP-28 (detail zásobníku). Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Lehký kulomet RPK.Konstruktérem zbraně byl nechvalně známý Michail Kalašnikov.Tento kulomet je jen upravený dobře známý samopal AK-47 (AKM), má delší, mohutnější hlaveň, dvojnožku, robustnější pažbu a větší kapacitu zásobníku. Byl zaveden do výzbroje v 60. letech jako náhrada kulometu RPD, nedlouho po zavedení samopalu AK-47. Účinný dostřel zbraně byl až 1 kilometr. Později, v 70. letech byla do výzbroje zařazena zmodernizovaná verze RPK-74 jakožto varianta útočné pušky AK-74. Během studené války se dostal do výzbroje bulharské nebo jugoslávské armády, ale například i do některých afrických zemí a do rukou teroristů. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Lehký kulomet Degtyarev DP-28. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Univerzální kulomet vzor 59.Je první československý univerzální kulomet, byl zaveden do výzbroje Československé lidové armády v 60 letech. Kulomet je opět založen na sovětském standartu munice ráže 7.62 x 54R, která se používá již od dob první světové války. V letech 1960–1975 bylo vyprodukováno zhruba 37 000 kusů těchto kulometů. Vyráběla se i exportní verze s nábojem 7,62 x 51 mm NATO, který byl používán v alianci NATO jako "Univerzální kulomet vzor 68". Obchodní název tohoto kulometu byl Rachot. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Univerzální kulomet M53.Poválečná jugoslávská verze německého kulometu MG 42. Dále o kulometu MG 42: Kulomet je zmodernizovaná, spolehlivější a jednodušší verze původního kulometu MG 34. Obávaná metla nepřátel třetí říše byl právě tento kulomet. Kulomet dokáže během jedné minuty vypálit až 1550 ran. Zbraň díky tomu měla charakteristický, hrůzu nahánějící zvuk. Americká armáda kvůli těmto kulometům dokonce točila výukové filmy, aby se vojáci byli schopni vyrovnat s psychologickým traumatem. Na plážích Normandie mu padaly za oběť tisíce spojeneckých vojáků. Je to jeden z prvních kulometů vyráběný metodou lisování plechů. Později sloužil jako vzor americkému kulometu M60 používaném během války ve Vietnamu. Německá armáda má modernizovanou verzi tohoto kulometu nadále ve výzbroji pod označením MG3. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Československá výsadková útočná puška vzor 58V s dvounožkou a sumkou (pouzdrem) na 4 zásobníky. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Československá výsadková útočná puška vzor 58V s příslušenstvím – nábojovým páskem se cvičnými náboji, bodákem připojitelným k hlavni a pochvou k bodáku. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Samopal vzor 24.Československý samopal byl nasazen do výzbroje roku 1950 pod označením vzor 23/25. Později ale musely samopaly projít změnou ráže kvůli sovětskému standartu střeliva 7.62 x 25. Velké množství původních, vyřazených samopalů bylo dodáno na Kubu a do řady afrických států. Zbraň má díky zásobníku umístěném v pažbičce dokonale umístěné těžiště. Toto konstrukční řešení později převzaly izraelské samopaly UZI a americké Ingramy. Modely pod označením vzor 25 a 26 měly kovovou, sklopnou, ramenní opěrku. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.
Photo: Samopal PPS-43 Sudajev.Tento samopal byl určen jako ještě jednodušší náhrada samopalu PPŠ-41, na rozdíl od Špaginu na něm už není použita dřevěná pažba a bubnový zásobník je nahrazen dvouřadým segmentovým. Většina dílů je vyrobena z ocelového plechu, vyjma plastové pažbičky. Plechy se lisovaly, co nešlo slisovat, svařilo se. Zbraň má i nadále pochromovanou hlaveň. Samopal je na rozdíl od svého předchůdce daleko skladnější, je totiž vybaven sklopnou ramenní opěrkou, díky které se hodil např. pro výsadkáře a tankisty. Autor popisku - Štěpán Pravda, student 2. A.